Češi v Torrevieja. Skutečně?

Každý den už sluníčko láká na pláže. Lidé se opalují, dokonce se dá už i ležet jen na dece na pláži. Někteří odvážlivci se koupou, ale voda je studená.

Tak nějak se seběhlo, že jsme se seznámili s několika příjemnými lidmi z ČR najednou. A to jsem si myslela, že tu žáden jiný Čech už nebydlí. Na dovolenou přijeli Marie a Vašek, mají dům v Cabo Roig, s Maruškou jsme se předtím setkaly jen na Skypu, takže jsem se moc těšila. Za pár dnů nato jsem na pláži zaslechla češtinu a další den zase. To už mi nedalo, protože to bylo poprvé, co jsem tady ve městě slyšela češtinu a paní jsem pozdravila. Velké překvapení a příjemné. Další usměvaví čeští lidé, Hanka a Jirka, kteří jsou tady na dovolené a byt mají v Quesada. Na pláž jezdí 12 km na kole a jsou naprosto v pohodě. Další den jsme byli na návštěvě u Marušky a večer jsme jeli společně do Lídlu. Když jsme nakoupili a vyšli na parkoviště, přijelo velké černé auto, odkud se ozvalo : Dobrý večer, odkud jste? A tak jsme se seznámili se Zuzkou.

A tak mne napadlo, že bychom se všichni mohli sejít na pobřeží, pod palmami v Cala Ferris a třeba si něco ugrilovat a něčím dobrým to zapít. To je super, ne? Kdesi v dalekém Španělsku se sejdou doposud neznámí lidé a stráví společně příjemné odpoledne. A protože jsme pozvali i Lucinku a Tonyho a Zuzka přišla s manželem a s dětmi, bylo nás tam 10 lidiček ze všech koutů Čech. Vlastně 11, protože jsme pozvali i přítelkyni Hanky, Bulharku, která ale mluvila dobře polsky. Pak jsme grilovali a pili a grilovali, až nás zima zahnala do aut a domů. Všichni jsme byli jen tak na lehko. ale ono když to sluníčko zajde, kolem 19,30, tak je docela zima.