Krátký příběh z dnešní doby, který se odehrál v městě Torrevieja.

Tak jako hodně anonymních lidí kolem nás má i Světla dobré a laskavé srdce. Ze svých rodinných zásob kvalitního bavlněného povlečení začala šít a rozdávat roušky. Když zásobila všechny přátelé, napadlo ji, že může roušky nechávat i na benzínové stanici, kde si občas kromě benzínu kupuje i jejich vynikající bagety. Vždy  přiveze pár roušek a nechá je tam k dispozici jiným lidem.

Ve městě dohlíží na všechny Guardia Civil. Všichni musí dodržovat vládní nařízení plynoucí z vyhlášeného stavu karantény. Je omezeno vycházení, za určitých podmínek může vyjít na ulici jen jedna osoba, neexistuje setkávání přátel, blízký kontakt. V případě, že se na ulici máte míjet s druhou osobou, doporučuje se přejít na druhý chodník. Při nedodržování všem hrozí vysoké pokuty.

Za tohoto stavu nouze spontánně vznikly v celém Španělsku projevy vděčnosti, solidarity a odhodlání, kdy např v 8 hodin večer lidé vycházejí na balkóny a tleskají. Každý večer. Projevujeme vděčnost zdravotníkům a všem osobám, které bez ohledu na vlastní bezpečí se musí starat o nemocné osoby a současně projevujeme i solidaritu s nemocnými a odhodlání, že to nevzdáme, že zase bude líp.

Světla si omezení pohybu až tak neuvědomovala, prostě šila a předávala roušky lidem. Tak se také stalo, že se setkala na benzínce se sousedkou, Angličankou. Ta si chtěla vzít jednu roušku, ale už na ni nezbylo.  Požádala proto Světlu, jestli by ji ještě nepřivezla další dvě. Že by si pro ně s kamarádkou na benzínku přijela. Světlanka sedla, ušila další a další den vezla dvě roušky na benzínku. Když tam přijela, Angličanky tam už čekaly. Vystoupily z aut, moc děkovaly za ochotu a najednou se za nimi objevila dvě auta Guradia Civil. Z každého vystoupili dva policisté a teď to začalo. Čtyři hroziví policisté je obstoupili a nekompromisně zahájili dotazování, víte, co jste porušili, víte,  že se to nesmí, navíc si předáváte nějaké předměty, které mohou být kontaminované, dotýkáte se rukama….. Chudák Světla si  najednou uvědomila, co ji hrozí. Vysoká pokuta, tolik peněz ani nemám… Nejdříve se podařilo Angličankám přesvědčit policisty, že už to neudělají a byly propuštěny s napomenutím. A Světlanka se snažila vysvětlit, že šije doma roušky a vozí je sem, pro potřebné lidi.

Policisté hleděli na ni, chvíli na benzínku, potom jeden z nich odešel ověřit situaci. Světla už byla vynervovaná na nejvyšší míru, nebylo východiska, porušila zákon.

Poté se policista vrátil, podal Světlance pivo, odstoupil a všichni čtyři hromotluci začali tleskat.