GRANADA a SIERRA NEVADA

Dlouho jsme si přáli podívat se do Granady, prohlédnout si alespoň kousek z Alhambry, nádherný palác nebo zahrady v podhůří Sierry Nevady a když už tam budeme, tak si pronajmout nějakou chatu v Sierra Nevada.  Alhambru určitě všichni znáte z Pohádek tisíce a jedné noci.

Podařilo se nám to nečekaně, když přijel na návštěvu švagr a jeho přáním bylo podívat se do Alhambry. Našel informace na internetu a velice levné ubytování v Sierra Nevada, asi jen za 20 eur a i když mi to bylo podezřelé, na fotkách pokojů bylo vidět moderní a nové krásně zařízené pokoje, pustila jsem to z hlavy a vyjeli jsme. 

Cesta naprosto v pohodě, jen jsme poblíž Granady nenašli žádnou benzínku s LPG. 

Nevím, jakou zkušenost máte vy s navigacemi, ale my vždy, když se dostaneme do nějakého většího města jsme zcela ztraceni. Navigace jsme tentokrát měli dvě a přesto jsme si město Granada několikkrát prohlédli ze stejných ulic. Nakonec nás zachránily obyčejné ukazatele směru na Alhambru, kterých jsme si náhodou všimli. K Alhambře jsme dojeli po 13. hodině, než jsme zaparkovali bylo třičtvrtě na dvě. Říkala jsem, že je jednodušší si koupit vstupenky na internetu, ale protože jsme se rozhodli ze dne na den, nebyl na to čas. Takže jsme přišli ke vstupní bráně, kterou jsme poznali podle dlouhé fronty čekajících lidí. A ti všichni bohužel čekali na to, jestli na ně vyjdou vstupenky. Nevyšly. Do Alhambry totiž můžete vstoupit dopoledne v 9, odpoledne ve 14 hodin, večer a je omezený počet návštěvníků, denně jen 6 600 osob.

Rozhodli jsme se, že to zkusíme příští den ráno a vydali se hledat penzion, který měl být cca 18 km od Granady, v Güéjar-Sierra, toto je ta nabídka https://www.booking.com/hotel/es/casa-rural-el-charcon.en-gb.html?aid=357033;label=sez683jc-myreservations-en-XX-XX-unspec-es-com-L%3Aen-O%3Aunk-B%3Aunk-N%3AXX-S%3Abo-U%3Ao-H%3As;sid=8e39bb26831540d38a450d44ade1cef6;dcid=2. Myslela jsem že Güéjar-Sierra je název nějakého městečka, nastavili jsme navigace a vyjeli. Než jsme našli správný směr,opět jsme zkoušeli různé trasy, zajeli na hřbitov, atpod. Pak jsme konečně našli tu správnou cestu do Güéjar-Sierra. Cesta byla horší než naše okresky, s nezpevněnými okraji a asi po 15 km se zúžila tak na jedno auto a v serpentýnách stoupala nahoru, potom zase dolů.Po jedné straně spád do údolí, po druhé kopce, skály.A nejhorší bylo, že naše Mazda 6 není stavěna na takové šílené zatáčky, jaké byly tam. Pořád jsem jen slyšela : no, to nevytočím, budeme couvat, navíc už jsme zjistili, že navigace vlastně nic neukazuje, Güéjar-Sierra není městečko, je to oblast a tam jsme měli hledat nějaký malý penzión. Žáden ukazatel po cestě, začala jsem uvažovat, že kdyby se nám tady něco stalo, tak nás v těch horách ani nenajdou. Civilizace zůstala někde za námi. Dvakrát jsme zajeli do nesprávné odbočky a když se asfaltová slinice změnila v kamenitou, pochopili jsme, že jedeme špatně a museli se vracet. Nevěřila jsem, že když pojede proti nám auto, nějak se vyhneme, ale stalo se. Ani nevím, jak se nám to podařilo. A potom jsme potkali turistu s baťohem, který tam spadl z nebe a navíc ten penzión znal, byli jsme kousek od něho.Dojeli jsme na místo. A bylo to nádherné. Stáli jsme v údolí, kolem vysoké kopce nebo hory, všude kolem zelené lesy,pod chatou říčka s malým dřevěným mostem. 

Ale.... Abychom vjeli na parkoviště, museli bycho zničit podvozek auta. Možná jiný typ auta by tam vjel, naše Mazda ne. Na příjezdové cestě se také stát déle nedalo. Takže jsme se rozhodli vrátit do Torreviejy. 

Tak dopadl náš výlet, na který jsem se tak těšila.